Co je srdeční selhání?

Srdeční selhání je stav, při kterém dochází k poruše čerpací funkce srdce se snížením srdečního výdeje. Pokles srdečního výdeje vede k nedostatečnému průtoku v tepenném řečišti a ke sníženému zásobení životně důležitých orgánů kyslíkem a živinami. Při nedostatečné léčbě se postižení srdečního svalu dále prohlubuje a srdeční výdej klesá. Dlouhodobě snížený srdeční výdej může způsobit změny v plicích, játrech, ledvinách i periferních svalech.

Diagnostika i léčba jsou náročné; neléčené onemocnění má špatnou prognózu. Moderní terapie už není zaměřena jen na zmírnění příznaků, ale také na zpomalení progrese a snížení úmrtnosti.

Projevy onemocnění

Akutní (náhlé) srdeční selhání

• Prudká dušnost, někdy doprovázená kašlem či pískoty.
• Bolest na hrudi (zejména při postižení věnčitých tepen).
• Pocit nedostatku vzduchu, úzkost, bledost, pocení; v těžkých případech bezvědomí a zástava dýchání či oběhu.

Chronické srdeční selhání

• Únava a snížená výkonnost.
• Námahová dušnost (později i klidová).
• Otoky kotníků a bérců, někdy i kašel (např. při rozrušení nebo námaze).

K objektivnímu zhodnocení tíže potíží se používá klasifikace NYHA (New York Heart Association) - 4 třídy podle výkonnosti a subjektivních obtíží:

• NYHA I: bez omezení činnosti; běžná námaha nevyvolává vyčerpání, bušení srdce ani dušnost.
• NYHA II: mírné omezení; běžná námaha již vyvolává únavu, dušnost či palpitace.
• NYHA III: výrazné omezení; i malá zátěž vede k únavě či dušnosti, v klidu bez obtíží.
• NYHA IV: obtíže i v klidu; nemocní nezvládají běžné činnosti.

Rozdělení srdečního selhání

Podle rychlosti vzniku

• Nově vzniklé (akutní) srdeční selhání - první manifestace nebo náhlé zhoršení u dosud relativně zdravého srdce; nástup je rychlý a dramatický.
• Přechodné (epizodické) selhání - ojedinělé či opakované epizody s následnou úpravou stavu.
• Chronické srdeční selhání – trvalé či pozvolna se zhoršující obtíže.

Podle mechanismu

Hlavní funkcí srdce je přečerpávání krve. To závisí na stažlivosti srdečního svalu a na plnění komor (jejich poddajnosti). Snížení stažlivosti a/nebo porucha plnění vede ke snížení srdečního výdeje. (Zjednodušeně: existuje selhání se sníženou stažlivostí a selhání se zhoršeným plněním.)

Podle příčin

Nejčastěji se na vzniku podílí ischemická choroba srdeční (ICHS), dále kardiomyopatie a myokarditida. Často jde o kombinaci více faktorů.

Ischemická choroba srdeční (ICHS)

Pro svoji činnost potřebuje srdce dostatek kyslíku a energie, které přivádějí koronární (věnčité) tepny. ICHS vzniká zúžením nebo uzávěrem těchto tepen. Podle místa postižení jsou zasaženy různě velké oblasti srdečního svalu. Pokud se nepodaří obnovit průtok a dodávku kyslíku, dochází k odumírání svaloviny (nekróze) a k rozvoji akutního infarktu myokardu.

Příčiny poškození koronárních tepen

• Nejčastěji ateroskleróza (ukládání tukových látek do stěny cévy a postupné zužování až uzávěr).
• Trombóza (krevní sraženina na poškozeném plátu).
• Spasmus (křečovité stažení tepny, např. v chladu). Často jde o kombinaci.

Rizikové faktory

Obezita, kouření, stres a sedavý způsob života, zvýšený cholesterol, cukrovka, vysoký krevní tlak, vyšší věk, mužské pohlaví a dále rodinná zátěž.

Formy ICHS

• Angina pectoris - potíže při částečném zúžení tepen: bolest na hrudi po námaze nebo stresu, ustupuje v klidu a po lécích rozšiřujících tepny (např. nitroglycerin).
• Akutní infarkt myokardu - důsledek úplného uzávěru; obtíže na nitroglycerin nereagují a často vznikají v klidu. Je třeba co nejrychlejší obnovení průtoku (ideálně do 120 minut od začátku potíží).

Příznaky akutního infarktu myokardu

• Svíravá či pálivá bolest na hrudi s možným šířením do krku, levé paže nebo mezi lopatky (může napodobit bolesti zad či pálení žáhy).
• Dušnost, pocení, úzkost, zvracení.

Kardiomyopatie

Kardiomyopatie jsou onemocnění srdečního svalu vedoucí k poruše čerpání krve. Mohou souviset s jinými chorobami (např. vysokým tlakem, chlopenními vadami, aterosklerózou) - tzv. specifické kardiomyopatie. Pokud jiné onemocnění prokázáno není, mluvíme o kardiomyopatii primární (idiopatické). Příčina často není známa; někdy souvisí s prodělanou virovou myokarditidou, autoimunitními mechanismy nebo rodinným (genetickým) výskytem.

Rozlišujeme zejména:

• Dilatační kardiomyopatii - zvětšení srdečních oddílů (nejvíce levé komory) se sníženou stažlivostí. Projevuje se dušností (zpočátku při námaze, později v klidu), únavou, sníženou výkonností a otoky dolních končetin.
• Hypertrofickou kardiomyopatii - ztluštění srdeční svaloviny s poruchou plnění komor.
• Restriktivní kardiomyopatii - u nás vzácnější; snížená poddajnost srdeční stěny vede k poruše plnění i vypuzování krve.
• Arytmogenní kardiomyopatii (pravé komory, ARVC) - svalovina pravé komory je nahrazována tukovou a vazivovou tkání; hrozí závažné poruchy rytmu. Často se zvažuje implantace kardioverteru-defibrilátoru.

Myokarditida

Myokarditida je zánětlivé onemocnění srdečního svalu, nejčastěji infekčního původu. Vyvolat ji mohou např. viry chřipky, viry hepatitid či bakterie způsobující lymskou boreliózu. Mezi neinfekční příčiny patří např. revmatická horečka, některá systémová onemocnění nebo nežádoucí účinky některých léků (např. cytostatika).

V místě zánětu dochází k poškození svalových buněk a tím i k narušení funkce srdce. Příznaky bývají nespecifické - chřipkové potíže, únava, zvýšená teplota, bolesti svalů a kloubů. Upozornit může bolest na hrudi (bodavá, tlaková) a bušení srdce. Ve většině případů bývá průběh příznivý a bez trvalých následků; jen menší část případů může přejít do dilatační kardiomyopatie a srdečního selhání.